|
||
| « PROFIL | CESTOVÁNÍ/AKCE | FOTOGALERIE | SHOW | ODKAZY | KONTAKT | |
|
||
Nonstop Vltava (Lenora - Praha) 2012nonstop splutí úseku řeky Vltavy Lenora - PrahaEnglish abstract: Article summarizes our experience in going down the Vltava River from Lenora to Prague (paddling 336 kilometres / 208 miles) nonstop in 61 hours and 40 minutes in 2012. We managed to successfully complete this challenge again after 10 years since the previous event in 2002. Old Town Canoe Discovery 158 model was used operated by three outdoor enthusiasts. © Michal Harsa, listopad 2012
 
Čím začít? Zkusme třeba dvěma citáty:
„Vždycky mě udivuje, podle čeho si tihle atletové vybírají řeku, protože okolí vůbec nevnímají a v podstatě svou jízdou dosazuji jen do známého vzorce S = V x T. Každou novou jízdou se chtějí přesvědčit o správnosti této rovnice, totiž, že zvyšujeme-li rychlost, zkracujeme čas. Kdyby jim někdo namontoval doma přístroj, kterým by se dala spolehlivě měřit rychlost kajaku vestoje, klidně by si dali kajak do vany a spokojeně by si pádlovali, Večer by pak vystoupili z vany a vítězoslavně rodině oznámili, že dnes udělali Vltavu za čtrnáct hodin.”
Jednak drobně přiblížit pozadí celé akce. Bezesporu je to záležitost výjimečná, nikoliv však unikátní. Nonstop splutí Vltavy v různých podobách má svoji historii. Mezi vodáky obecně, ale i naší posádky. No a hlavním důvodem je shrnout praktické zkušenosti pro případné následovníky a možná i nás samé pro příště. Protože člověk je tvor zapomnětlivý. Nenajdete tu strhující reportáž, ale spíše lodní pytel našich doporučení, postřehů a užitečných odkazů. A pokud sem zavítá nějaký ostřílený nonstop veterán, rádi uvítáme a doplníme i cizí tipy. Hodit se mohou všem odvážlivcům, co uvažují to také sami zkusit. A komu přijde popis moc podrobný, doporučené vybavení příliš rozsáhlé, kyselo příliš kyselé a využívání cizích zkušeností za ničitele krásy nejistoty z neznámého? Tomu rozumím a jednoduše ať dále nečte. Každý nechť si najde svoji cestu, dojede třeba do Hamburku a objeví si svoje slepé uličky. Trochu to bolí, ale jistě to stojí za to.
Tak tedy novodobá historie údajně začala ve čtvrtek o půlnoci 12. září 1985 na startu na tábořišti u Soumarského mostu, kde startovaly 4 lodě se tříčlennými posádkami. Trasa Soumarský most – loděnice KVS (Klub Vodních Sportů) v Praze Podolí. Následují více méně organizované ročníky s desítkami lodí na startu. Zdaleka ne všechny vždy dorážejí do cíle, mnohé posádky cestou vzdávají. Za organizací stáli údajně Ferdyš (Jiří Vokřál), Petr Janík a později Jan Šup. V polovině devadesátých let pak zájem o akci opadá a přibližně od roku 1995 splouvá Vltavu nonstop nepravidelně už jen pár lodí. Se vznikem Národního parku Šumava je oficiální organizace akce zrušena úplně.
Více se můžete dočíst v článcích „Historie splutí Lenora-Praha” a „Jak se jezdí Lenora-Praha” na raft.cz Zážitky lidí z našeho vodáckého oddílu pak v článku Lenora – Praha 1987 a 1990
Jsou jednoduchá. Posádka, po celou dobu v nezměněné sestavě a přítomná na lodi, má po vodě na kanoi bez přerušení (= na jeden zátah) a bez cizí pomoci, jen vlastní silou (= bez plachet, kitů atp.) splout v co nejkratším čase Vltavu. Definice Vltavy nechť si každý určí sám. Běžně se počítá Lenora/Soumarský most – Praha. Ale může být až k soutoku s Labem v Mělníku. Nesplavné úseky posádka (například cca 9km mezi hrází Lipna a Vyšším Brodem) překonává vlastní silou na kolečkách. Za cizí pomoc není považováno převezení hrázným přes hráz přehrady (např. výtah na Orlíku) nebo ždímnutí v plavební komoře (např. Kamýk), pokud se to posádce poštěstí. Výsledný čas je prostý čas od startu po dojetí do cíle se všemi prodlevami po cestě. Zpravidla jde o tříčlennou posádku v jedné lodi. Režim střídání či nestřídání je na vůli posádky. Běžný režim je, že jeden spí/odpočívá zatímco ostatní pádlují, nebo mohou pádlovat i všichni. Používají se standardní kanoistická pádla. Pravidla jsou orientační pro případnou srovnatelnost výsledků. Preciznější definice je zbytečná, účastníci nechť si srovnají především se svým svědomím. Bude li chtít někdo zvolit vlastní „kategorii” a pravidla, nikdo mu v tom nebrání. Všechny pokusy, ať úspěšné či neúspěšné, si zaslouží obdiv.
Údajný rekord této trati je 49 hodin a 30 minut. V roce 1990 prý celou trasu absolvovala v čase 63:40 i posádka ryze dámská. Co vím, tak čas posádek z našeho vodáckého oddílu byl 52 respektive 55 hodin (rok 1987 a 1990; Mirek, Jana) Náš zatím nejlepší čas 61:40 hodin má k rekordu sice daleko, ale i tak jsme na něj hrdí. V našem případě šlo o úsek 395,8 ř.km Lenora kemp Houžná – 59,3 ř.km Praha Kotva Braník. Tedy 336,5 ř.km. Včetně registrace průjezdu NP Šumava, přenášení Lipna po silnici cca 9km, svezení výtahem na Orlíku a ždímnutí na Kamýku.
Zážitky popsány v článku NonStop Vltava 2002 Šikovně jsem z posádky vymámil po dojetí příslib, že si to zopakují. Zkusili na mne protifintu, že ano, ale ne dříve jak za deset let. Zapomněli asi, s kým mají tu čest. Takže do deseti let a do dne museli řešit, jak svým slibům dostát.
Deset let uběhlo jako voda a tedy i čas prověřit sama sebe i kamarády. Ono je častokrát jednodušší něco bezhlavě podniknout napoprvé, ale o to větší výzva si to zopakovat, když člověk ví, co ho čeká.
Vítek nezklamal a bez okolků potvrdil. Na koho jiného, než na kamarády, by se měl člověk spolehnout, no ne? Petr “Benda” sice nejdřív také potvrdil, ale pak mu do toho cosi přišlo.
Snaha zlákat další posádky ztroskotala. Namátkou z reakcí:
Selhala i snaha o sponzoring (zapůjčení MScomposite Orlice Exclusive/Kevlar nebo pokrytí půjčovného v HG Sportu). Takže všechno za svý. Alespoń že se našel ochotný podpůrný tým na odvoz. Pak už zbývalo jen ve středu odpoledne vyrazit, vyzvednout vypůjčenou loď a za tmy dojet do kempu v Lenoře. Cestou projet průtrží mračen, která nám však ještě do druhého dne zajistila dostatek vody na sledovaném vodočtu a tudíž i bezproblémové splutí i bez průvodce úsekem NP Šumava. Na této vlně jsme se pak vezli ještě mezi Vyšším Brodem a Budějovicemi a ušetřila nám zřejmě dost pěší turistiky korytem a šrámů na dně lodi. 
Na startu klasické šejbání o to, jak rozdělit role a jejich následné pravidelné střídání. Zahajujeme v konstalaci zadák (Zdeněk) – porcelán (Michal) – háček (Vítek). Mimochodem nutno zmínit, že i tentokrát Vítek nepřekvapil, že byl schopen jako porcelán usnout hned a všude. 
No a pak následovalo dvě a půl noci a dva a půl dne pádlování, zima v noci a hic přes den, snaha o spánek v mokru uprostřed lodi, ztuhlá záda a otlačený zadek. A přesto, nevím jak je to možné, mi to tentokrát přišlo nějak snazší než před 10 lety. Vše zakončilo šťastné setkání v Praze Braníku, dotlačení lodi nočním Braníkem do garáže, rozvoz domů a vytoužená sprcha a postel. Bylo to za námi. Zvládli jsme to. Kluci, DÍKY! 
PS: ročník 2012 bez krumlovské Myší díry, ale hezky kolem celého Českého Krumlova a skrz larzeny opět rozestavěného jezu U Jelení lávky.
» Přehledová tabulka časů a rychlostí 2002 a 2012 (formát html)
Bude Nonstop Vltava 2022? Uvidíme. Musím se včas zeptat kluků. A možná v té době i svého ošetřujícího lékaře. Dokázali jsme si, že zvládneme sjet i podruhé. Pokud nás nezlákají nějaké jiné výzvy, tak možná zvážíme možnost do třetice všeho dobrého? Datum je to každopádně lákavé …
 |
Postřehy a zkušenosti z našeho, v pořadí již druhého, splutí Vltavy nonstop (Lenora - Praha). Tento popis si nečiní nárok na absolutní přesnost ani úplnost a odráží stav k červnu 2012. Některé odkazy se mohou stát časem nefunkčními.
Předně je nám známa historie spíše nedávná (1980+). Mlhavě tušíme, že generace ještě starších vytrvalců podnikala předválečné vodácké jízdy a závody ještě před tím, než Vltavu spoutala kaskáda vodních děl – přehrad.
Přibližně od roku 2000 se vydávají na trať neorganizovaně už jen individuální posádky, které si chtějí vyzkoušet a dokázat psychickou a fyzickou odolnost. Splutí původní trasy z Lenory či Soumarského mostu přes přísněji chráněné zóny 
Motivován historkami z našeho vodáckého oddílu jsem nalákal na akci své kamarády Vítka a Petra “Bendu” v roce 2002. Bylo to náročné, ale dali jsme to. Za 67:20 hodin v letním termínu (červen). Tehdy ještě bez omezení v NP Šumava.
Zachránil nás kdo jiný, než Zdeněk, který s náma zažil také už nejednu podobně šílenou akci. Sice se nejdřív cukal, že mu termín koliduje se svatbou, ale pak svatbu “odložil”.
Takže posádka i sladěné dovolené by byly. Po určení času startu (čtvrtek 21.6. 11:35 před polednem) jsme se tedy zaregistrovali na splutí úseku v NP Šumava a modlili se, aby byl za měsíc dostatečný průtok.
Při plánování se hodily záznamy z roku 2002. O to více, že se bylo třeba zaregistrovat na přesnou hodinu v NP Šumava a promyslet, kde by se nám nejlépe hodily noční úseky včetně možnosti stihnout výtah na hrázi Orlíka. Podle toho se tedy stanovil čas startu. Zaznamenávali jsme časy ve stejných místech i v roce 2012, takže 
Posádka se neobejde bez ochotných pomocníků, kteří je zavezou s lodí na start a v případě nouze je na zavolání vyzvednou kdekoliv a kdykoliv na trati. Za tyto služby jim patří velký dík. Je třeba myslet též na zabezpečení a vrácení lodi po dojezdu. Zvláště, pokud se dojíždí uprostřed noci. Nám to napodruhé usnadnilo bydliště a garáž Zdeňka v Braníku.
Volba lodi je dosti klíčová a nelehká volba. Ideálně lehká a manévrovatelná, ale držet na přehradách i ve větru směr. Unést celou posádku i s bagáží a dostatečně prostorná alespoň k rozumnému natažení pro porcelána. Měla by zvládnout jak peřejnaté úseky, tak přehradní plochy (speciálně vítr a čára ponoru při vlnách na Lipně!) a nezalévat. Musí vydržet nějaké to nešetrné zacházení (kameny v nočním řečišti, přetahování, naložení na kolečka). Neměla by téct, vyplatí se pořádně odkontrolovat předem. My zvolili v obou případech (2002, 2012) otevřenou kanoi 
Na tažení lodě na kolečkách se osvědčilo oko ze silnějšího provazu, pro provlečení pádla. Vpředu pak za pádlo táhly dva, jeden vzadu korigoval.
Dostatek opalovacího krému a ochrany proti slunci. Při našem červnovém termínu na přehradách slunce pralo o sto šest. Kdo se nenamazal nebo nezakryl (kšiltovka, šátek na krk, sluneční brýle, dlouhé rukávy či nohavice, nárty v sandálech), ten byl brzy jako rak. Já jsem proto ve dne v noci jel v dlouhých elesťákách. Budil jsem sice estetickou hrůzu a pohoršení, ale účel to splnilo. Co bylo klukům platné, že se za nimi otáčela koupající se děvčata, stejně museli jet dál. Takže jsme na tom byli stejně a já alespoň neměl spálené nohy. Mimochodem, před sálajícím sluncem se kryl a s horkem bojoval pod dekou i porcelán.
Jídlo je dobré mít připravené předem v dávkách dle ustanoveného režimu střídání. Tedy v našem případě pro dvouhodinové intervaly (= takže mít dostatečný počet předem připravených dávek). Eliminuje to prodlevy nebo nepraktickou přípravu jídla v peřejích. U nás to většinou probíhalo tak, že po střídání na porcelána se dotyčný přesunul doprostřed, již za jízdy vylovil nějakou připravenou bagetu, natlačil ji do sebe, zchroupal nějakou sušenku/jablko, zchoulil se a zkoušel usnout. Před dalším střídáním se nechal obvykle vzbudit o 10 minut dříve, ještě do sebe vmáčkl nějakou energii a tekutiny a pak si šel odpádlovat svoji další (2+2) čtyřhodinovu směnu.
My v obou případech (2002, 2012) jeli Lipno ve dne. Na ostatních přehradách se dalo jet i v noci podle horizontu s odhadovaným pokračováním toku. Nicméně jsme v roce 2012 nepohrdli vymoženostmi techniky a vzali s sebou GPS navigaci. Do vodě odolné GPS jsme si uložili předem trasu a zásobili se dostatkem baterií (GPSmap 62st potřeboval měnit baterie po cca 18 hodinách). Mohli jsme tak zaznamenávat náš přesný postup a v některých situacích si ověřit na přehradách pokračování toku či kolik nám toho ještě zbývá do dalšího postupného bodu. GPS nám tedy dodávalo spíše jistotu a hodilo by se především v situacích, kdy by například padla na přehradách mlha atp.