«     PROFIL  |   CESTOVÁNÍ/AKCE  |   FOTOGALERIE  |  SHOW  |   ODKAZY   KONTAKT
NAPANT logo

Nízké Tatry - zimní přechod hřebene

31.1.-5.2.2008: zimní přechod západního hřebene (Čertovica - Donovaly) Nízkých Tater na sněžnicích

© Michal Harsa, únor 2008

Postřehy ze zimní hřebenové túry na sněžnicích na Slovensku. Určeno širokému okruhu čtenářů, tudíž některé postřehy se mohou jevit zkušeným vysokohorským turistům jako samozřejmé. Tento popis si nečiní nárok na absolutní přesnost ani úplnost a odráží stav k únoru 2008.

Praktické informace    



Stručná charakteristika

Nízké Tatry na Slovensku jsou ideálním místem pro zimní přechod na sněžnicích či skialpinistické túry. Trasa po hlavním hřebeni (červená značka) je dobře značená a opatřená tyčovým značením. Přestože na přechodu po hlavním hřebeni (hlavně západní část) je mnoho prudších úseků (vyšší riziko lavinového nebezpečí, převějí, uklouznutí a nekontrolovaný skluz dolů s rizikem poranění) a občas se jde po úzkém hřebeni, jedná se o relativně jednoduchý terén bez nutnosti překonávat složité technické překážky a bez řetězových úseků. Jde o chráněné území v režimu národního parku (NAPANT).

Hřeben Nízkých Tater za dobré viditelnosti Hřeben Nízkých Tater za dobré viditelnosti sestup do Hiadelskeho sedla

Při dobrém počasí jsou z hřebene nádherné rozhledy. Přechod je obvykle několikadenní, nicméně je vhodné přizpůsobit obtížnost a trasu túry zkušenostem, počasí a momentální situaci. Z důvodu bezpečnosti by skupina měla mít alespoň 3 členy.

Západní část hřebene umožnuje díky přítomnosti horských chat cestování "nalehko" (malý batoh). Východní hřeben spíše vyžaduje kompletní zimní vybavení na spaní a případně i stan.


Mapy a značení
Nízké Tatry jsou dostatečně mapově pokryty například edicí map
VKÚ Harmanec měřítka 1:50000. Bohužel, pokud je mi známo, jedná se zatím pouze o letní mapy. V naprosté většině situací však poslouží i pro plánování a orientaci v zimě, i když by se našlo jistě pár důležitých odchylek (např. zimní tyčovaná trasa Chopok – chata M.R.Štefánika vedoucí pouze "přímo" přes Ďumbier). Z letní mapy také nemusí být na první pohled patrné, že některé, především boční, trasy mohou být nevhodné pro zimní použití, nebo naopak zimní varianty sestupových cest nejsou na mapě vůbec označeny. Aktuální zimní situaci doporučuji případně zkonzultovat s místními např. s chatáry či horskou službou.
Nizke Tatry Kralova hola, VKU c.123, 1:50.000 Nizke Tatry Chopok, VKU c.122, 1:50.000 Velka Fatra, VKU c.121, 1:50.000

Pro pokrytí celého hlavního hřebene je potřeba bohužel 3 map:

  • 123 - (Nízke Tatry, Kráľova hoľa)
  • 122 - (Nízke Tatry, Chopok)
  • 121 - (Veľká Fatra) nebo alternativně 100 - (Okolie Banskej Bystrice, Donovaly)

Mapy jsou běžně dostupné jak na Slovensku tak i v České republice. Případně je lze zakoupit přes internet.

www.turistickamapa.sk (on-line mapa)
www.nizketatry.sk/mapy/mapy/mapy.html

slovenský rozcestník, Hiadelské sedlo Na rozdíl od Česka se na slovenských horách neuvádějí vzdálenosti v kilometrech, ale v čase. Je to praktičtější s ohledem na značná převýšení či povahu terénu v daném úseku. Časové údaje (hodiny a minuty) jsou uváděny jak na směrovkách v terénu tak i přímo ve zmíněných mapách. Časy jsou udány z pohledu spíše zdatnějšího pěšího (LETNÍ) vysokohorského turisty a NEzahrnují předpokládané přestávky. Uváděné časové údaje také reflektují směr postupu - tedy zdali se v tom kterém směru stoupá (obvykle delší čas) nebo klesá (rychlejší). V našem případě (sněžnice, spíše tvrdší sněhová pokrývka, mlha a občasné hledání tyčí) jsme byli v průměru o něco málo pomalejší než udávané letní časy, nicméně pro účely plánování z nich šlo dobře vycházet.

Hlavní zimní trasy (červená hřebenová, některé sestupy z hřebene) jsou opatřeny tyčovým značením. To je neocenitelné hlavně v případě snížené viditelnosti na hřebeni. Žádné jiné značky ("pásové značení") nelze v zimě na hřebeni využít, neb je vše schováno pod sněhem či zakryto námrazou. I za poměrně dost špatných podmínek jsme v mlze díky tyčím přešli relativně bez problémů celý západní hřeben Nízkých Tater.

Nicméně bylo i několik úseků, kde některé tyče (jedna i více mezilehlých) chyběly - většinou popadané/zlomené díky větru a nabalené námraze - a museli jsme další postup za cca 20m viditelnosti pečlivě volit. Pokud se na vyfoukaném povrchu udržely, bylo ideální sledovat náznaky stop od lyží/bot. V některých případech došlo i na odečítání povahy terénu z mapy (jednoduše většinou držet se vrstevnic hřebene), buzolu a v neposlední řadě styl "rojnice" (tj. jít v předpokládaném koridoru na dohled od sebe a zahlédnout tak lépe další tyč/stopu) nebo bezpečnější "tykadlo" (zústat na dohled od poslední tyče, další člověk prohledat předpokládaný směr opět na dohled od posledního člověka atd.). Zkrátka to chce používat běžné praktiky pro pohyb v horách - odhadnout střízlivě situaci a možnosti, nezmatkovat, nelitovat se vrátit k poslední tyči při pravděpodobně špatně zvoleném směru atp.

V mlze Tyčové značení Orientace v mlze

Z vlastních zkušeností nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, ale předpokládám, že jen málo vedlejších značných tras jsou v zimě tyčovaných a tudíž použitelných pro rychlý postup. V pásmu lesa tam, kde lze již sledovat běžné značky, tyčové značení obvykle končí. Nicméně i tak je třeba vzít v úvahu, že některé značky mohou být pod sněhem, což platí i pro mnohé rozcestníky na hřebeni.


Doprava

Ideální je využít hlavní železniční tah (stanice Ružomberok a Poprad[-Tatry]) odkud se lze relativně snadno dostat busem do tří nejdůležitějších výchozích bodů Donovaly, Čertovica nebo Telgárt. Cesta autobusem trvá pak vždy cca 1 hodinu.

Pro cesty z/do Čech je pohodlné kombinovat (návaznost busu) s nějakým z nočních rychlíků a využít komfortu lehátkových vozů. Místenky je vhodné rezervovat předem, zvláště ve dnech hraničících s víkendem.

Jízdní řády Slovensko (bus & vlak)
Jízdní řády Česká republika (bus & vlak)


Počasí

Nízké Tatry jsou již poměrně vysoké hory a tak počasí a jeho změny jsou dosti podstatné pro pobyt v nich.

Lavinové nebezpečí Aktuální počasí lze zjistit například zde:

V zimním období je také důležité znát:

  • stav a předpokládaný vývoj sněhové pokrývky. Například místa zcela bez sněhu, nosná zmrzlá vrstva vhodná i pro chůzi bez lyží/sněžnic, námraza/vyfoukaný led, hluboký sníh, mokrý/rozbředlý sníh atp.
  • stav a předpokládaný vývoj lavinového nebezpečí. Ostražitost a základní zásady bezpečnosti jsou namístě vždy. V případě vysokého rizika (viz. lavinové zpravodajství HZS) je však rozumné pozměnit patřičně trasu túry nebo její realizaci raději i úplně odložit. Pozor na převěje na hřebeni!
  • viditelnost (sněžení, mlha, namrzající déšť, ...)
  • teplota a síla větru. Tedy nestačí jednoduchý údaj teploty, zde je nutné počítat i s tzv. "Wind Chill" efektem (efektivní teplota), tedy stupněm ochlazení způsobeným kombinací větru a nízkých teplot, který může vést k podchlazení a omrzlinám i při teplotách, které jsou při bezvětří považovány za relativně bezproblémové. Navíc silný vítr (na hřebenech poměrně častý) ztěžuje chůzi a v extrémních případech ji může i znemožnit či výrazně zpomalit plánované tempo. Za silného větru je také třeba hlídat vše nezafixované (ulétnutí rukavic, čepice atp.) a chránit oči před poletujícími krystalky sněhu.

V zimě se pro plánování trasy múže hodit znát časy východu a západu slunce a z toho odvozenou dobu, kdy je dostatek denního světla pro túru. Vždy by se také mělo počítat s jistou rezervou pro nepředvídané události.

Za hezkého počasí není přechod hřebene nijak výrazně obtížný a zvládne ho jistě každý alespoň trochu zkušený vysokohorský turista. Důležité je však počítat a být připraven vždy na počasí a podmínky špatné.

My jsme měli 3 dny mlhu, slabé sněžení a vítr. Odměnou nám bylo půl dne nádherného počasí ráno a opětovné postupné zahalení hřebene do mraků.


Trasa    



Z časových důvodů jsme se rozhodli pro přechod jen části Nízkých Tater a to západního hřebene (Donovaly – Čertovica). Hřebenovka po západním hřebeni vede ve vyšší nadmořské výšce (cca 1700 – 2000 m.n.m), tudíž většinou nad hranicí lesa, a je atraktivnější možnými rozhledy a jednotlivými vrcholky.

Volba směru postupu padla nakonec na start v Čertovici a konec v Donovalech či případném prodloužení do Velké Fatry (přes vrchol Zvolen do Nižné Revúce). Důvodem bylo rozložení trasy na zvládnutelné denní úseky, maximální využití přespání na chatách na hřebeni a nechat nocování ve stanu na poslední noc.

Jednotlivé úseky jsme plánovali respektive zvládli následovně:

0. den: noční přejezd vlakem do Popradu, raní bus do Čertovice

1. den: Čertovica (1238 m.n.m) - Chopok, Kamenná chata (2000 m.n.m) ale nakonec jsme se museli vrátit a zůstat na chatě M.R.Štefánika (1740 m.n.m.).
Čertovica (bus příjezd 7:40, ale bohužel díky přebalování pozdější odchod až v 8:30) - Kumstové sedlo - Králička - chata M.R.Štefánika (12:40, neodhadnutý dlouhý oběd až do 14:00) - Ďumbier (15:30 vrchol, bohužel špatné počasí, nízká viditelnost a pomalý postup v úsecích s chybějícími tyčemi nás kvůli času nepokračovat na Chopok a vrátit se) - chata M.R.Štefánika (přespání na chatě)

2. den: [dle plánu původně již z Chopoku, Kamenná chata (2000 m.n.m)] Chata M.R.Štefánika (1740 m.n.m.) - Chopok - Útulňa pod Chabencom (Ďurková) (1623 m.n.m.).
chata M.R.Štefánika (8:00) - Ďumbier (2043 m.n.m) - Chopok Kamenná chata (11:30, rychlý oběd, 12:00 odchod) - Dereše (oprava sněžnice) - Polana - Kotliska - Chabanec - útulna pod Chabancom (hledání chaty v mlze, 16:45 příchod před setměním, přespání na chatě).

3. den: Útulňa pod Chabencom (Ďurková) (1623 m.n.m.) - Hiadeľské sedlo (1099 m.n.m.)
útulna pod Chabancom (změna počasí, nádherné ráno, odchod po osmé) - Ďurková - Latiborská hola - Košarisko - Velká Chochula - Prašivá - Hiadeľské sedlo (příchod v cca 16:00, přespání ve stanu)

4. den: Hiadeľské sedlo (1099 m.n.m.) - Donovaly (980 m.n.m). S alternativou prodloužit až do Nižné Revúce.
Hiadeľské sedlo (brutální stoupání v příkrém svahu s hlubokým sněhem mezi stromy) - Kozí chrbát (úseky bez tyčí v husté mlze) - Kečka - Donovaly (cca před 13:00). Rozhodujeme se díky počasí a času nepokračovat, dát oběd a před autobusem do Ružomberoku i 2h saunu a relax (bazén, vířivka) v hotelu
Almet (350SKK/osoba/2h) v Donovalech. Ružomberok a kino v nedalekém centru (cca 7min. pěšky z vlak/bus nádraží) před odjezdem vlaku.

0. den: noční přejezd vlakem z Ružomberku do Prahy, příjezd nad ránem


Ubytování / nocování

Při přechodu Nízkých Tater lze využít k ubytování několik možností.

Na hřebeni je pár regulérních horských chat kde se vaří, lze získat pitnou vodu, spí se v hromadných noclehárnách případně vícemístných pokojích, lze počítat s lůžkovinami a je tam teplo (lze se usušit). Ubytování je nutné rezervovat předem, protože mají velmi omezenou kapacitu. Pokud nemáte rezervaci, nechají vás tam přespat jen v nouzi pokud už by váš přechod jinam nebyl bezpečný. Předpokládá se, že toho nikdo nebude zneužívat. Jinak vás klidně odmítnou.

  • chata M.R.Štefánika – vaří jídla, výborný bylinkový čaj, k dispozici dokonce i sprcha, splachovací záchod
  • Kamenná chata na Chopku – vaří jídla, výborný bylinkový čaj, kadibudka venku cca 20m od chaty. Chata je na atraktivním místě, nevýhodou je omezený počet lůžek

Útulna pod Chabancom Útulna pod Chabancom je také spravovaná chata s chatárom (ne vždy musí být přítomen, předpokládám že i přesto zůstává chata přístupná alespoň pro přespání), poskytuje take značný "luxus", teplo, kadibudku venku a studánku o něco dál od chaty. Spí se hromadně na půdě a lze tam koupit obvykle čaj a polévku. Chata se nenachází přímo na hřebenové cestě a je nutné o něco sestoupit. Za špatné viditelnosti ji nemusí být snadné najít, avšak vedou k ní z hřebenové trasy i tyče ze sedla Ďurkovej. Proto, pokud přicházíte směrem od Chopoku, NEodbočujte na Nad sedlom Ďurkovej (směrovka na útulnu na rozcestníku po zelené), ale jděte dál až na sedlo Ďurkovej, kde teprve odbočují tyče k útulně. My jsme bohužel odbočili už po zelené a k nalezení útulny v mlze a za stmívání jsme proto museli použít kompas a výškoměr abychom ji po chvilce hledání našli.

Třetí kategorií jsou volně přístupné nejjednodušší neudržované dřevěné útulny (Ramža, Andrejcová, nouzové útočiště v budově radiokomunikací Kráľova hoľa). Tyto jsou ale až na východním hřebeni. Dá se v nich zatopit a spát pouze na dřevěných pryčnách s vlastním vybavením. Dle počtu nocležníků je tam vice či méně místa na pohyb a spaní.

stanování v Hiadeľském sedle Poslední kategorií je spaní venku (stan, bivak, iglů). Protože se však jedná o národní park, není volné stanování povoleno jinde než na vymezených místech – viz. návštěvní řád NAPANT, seznam "Miest vyhradených pre jednorázové prenocovanie na území národného parku" . Na západním hřebeni je to například Hiadeľské sedlo. V nouzi lze asi zabivakovat kdekoliv (na sněhu to navíc bude mít jistě menší škody na ekosystém než v létě), nicméně je třeba počítat se silným větrem na nekrytém hřebenu nad hranicí lesa a také se vyhnout zastanování/bivaku v lavinových terénech!

Využitím možnosti stravování na chatách lze také omezit objem zásob jídla, které si budete muset nést s sebou.


Vybavení    



Pár tipů na vybavení, které by vám pro zimní túru nemělo chybět nebo stojí minimálně za zvážení. Uvažováno především z pohledu několikadenního přechodu na sněžnicích a kombinovaným spaním jak na chatách tak i venku ve stanu na sněhu. Pokud něco z toho nevlastníte, mnohé si lze třeba jen zapůjčit v mnohých outdoor půjčovnách.

  • spolehlivé sněžnice - s volnou patou a ideálně s hrotem na špičce. Poslouží dobře jak plastové tak rámové. Alternativně skialpinistické lyže a vybavení. Zimní přechod hřebene Nízkých Tater na běžkách (byť i back country) nebo jen pěšky rozhodně nedoporučuji (jistě to není nemožné, ale zkrátka to není ideální vybavení)!

  • teleskopické hůlky se zimním velkým talířkem

  • dobré vysoké pohorky, dobře naimpregnované

  • vysoké návleky na boty s lankem pod botou!

  • sjezdové brýle a sluneční brýle

  • buzola, píšťalka (plast) a ideálně výškoměr (často na hodinkách)

  • čelovka (LED) s novými baterkami

  • turistické mačky - vřele doporučuji určitě vzít, alespoň pro jistotu. Neocenitelné na zledovatělých šikmých traverzech, kde i na sněžnicích s hroty můžete mít problémy. I když jsme sami nakonec nepoužili (bylo to na hraně), rozhodně nelitujeme, že jsme je vzali s sebou.

  • turistický cepín - neměli jsme, myslím, že lze oželet

  • termoska, alespoň 1 litr na osobu

  • lékárnička (first aid kit)

  • funkční a nabitý mobil s uloženými čísly na spoluputující, záchranáře a horské chaty po cestě. Ověřte funkčnost pro použití na Slovensku (roaming)

  • údržba pack - pro případné opravy vybavení jako sněžnice atp. (náhradní šroubky a matky, mininářadí - skládací kombinačky/klíč/šroubovák, kus kvalitní lepící pásky, kvalitní provázek patřičného průměru, šitíčko,...)

  • špunty do uší - oceníte v noci ve vlaku a na chatách

  • karimatka, ideálně nafukovací

  • zimní spacák: komfortem alespoň -15°C

  • dle plánů volitelně bivakovací vak (žďárák)

  • vařič se závětřím a dostatečná zásoba paliva (roztavení sněhu). Obstojí i plynový. Nádoba(y) na vaření

  • větruodolný stan, obzvlášť pokud hrozí nouzové přnocování na hřebeni kde často fouká velmi silný vítr

  • lopata (skládací) pro případné vytvoření záhrabu, zakopání stanu nebo jako lavinová pomůcka pro vyproštění

  • volitelně lavinové vybavení (sonda, lavinový vyhledávač - pípák) - má smysl jen pokud ho mají všichni a každý s ním umí zacházet

  • volitelně horolezecký materiál jako např. smyce, HMS karabina se zámkem, dlouhé pomocné lano (alespoň 6mm) do mlhy a improvizovanou záchranu atp.

  • opalovací krém nemrznoucí, pomáda na rty

  • slovenské koruny :-)

  • volitelně lehké sandále do chat (na MRS ale mají například erární)

  • marná sláva, ideální je Goretex vrchní oblečení (bunda s pevnou kapucou, kalhoty s kšandami nebo alespoň zvýšeným pasem).

  • funkční prádlo (vlna, syntetika) a tlustší zimní ponožky. Bavlnu nechte doma

  • svetr/fleece

  • něco na převléknutí do chaty a do spacáku

  • čepice

  • pořádné rukavice + náhradní. Ideálně jedny tenké prstové, ve kterých můžete rovnou do druhých palčáků


V rámci možností to chce minimalizovat vybavení s ohledem na váhu batohu. My jsme měli na 4 denní přechod asi 26kg batohy (vč. vody, sněžnic a jídla). Což je poměrně hodně, ale odpovídá to plánovanému spaní venku a menšímu počtu lidí (2), mezi které se společné vybavení dalo rozdělit.

Během pochodu stačilo mít na sobě jen tenké spodní triko, košili a goretex bundu & funkční spodky + goretex tenké kalhoty, aby si člověk udržoval přiměřenou teplotu a ani se příliš nepotil. A to i při silném větru a teplotou cca -4°C. Nicméně při případné delší pauze to chce co nejdříve přiobléct další vrstvu.

Sněžnice

V podstatě po celou dobu přechodu jsme použili (= měli na nohou) jednoduché moderní rámové sněžnice.

Sněžnice měly na špičce/pod chodidlem kovové zuby aby dobře držely na sněhu a umožnily bezpečnou chůzi i na tvrdém podkladu do/z prudkého kopce. Zuby částečně suplují mačky. Jen jednou jsme zvažovali použití normálních maček na delším tvrdém a šikmém traverzu, kdy i došlo k cca 15m sklouznutí dolů po svahu, ale nakonec se to ještě dalo zvládnout opatrně i se sněžnicemi.

Použité typy rámových sněžnic:

Upnutí obyčejných pohorek do sněžnic pomocí ráčen (používáno hojně na snowboard vázáních) je naprosto komfortní. Umožnuje jednoduše povolovat a dotahovat vázání a především sněžnice rychle nazout a vyzout i v rukavicích. Boty by měly být pevnější pro dobré rozložení tlaku vázání pro pohodlnou dlouhodobou chůzi.

sněžnice Sasquetch V
sněžnice Baston Soft

Pro pohodlnou dlouhodobou chůzi je také volná pata na sněžnicích velmi podstatným prvkem. Sněžnice se pak v podstatě po sněhu šoupají a člověk si také nahází sníh na zadek. S volnou patou je třeba nacvičit případné couvání, které se tím stává náročnější. Asi nejlepší je necouvat vůbec ;-)

U některých jiných typů sněžnic (většinou celoplastové, výrobce např. MSR, TSL atp.) je možné použít i hrazdičku pod patou která ulehčuje stoupání do příkrých svahů. My jsme neměli a nijak zvlášť jsme ji ani nepostrádali.

Naše rámové sněžnice obstály i při příkrém stoupání v hlubokém sněhu (Hiadeľské sedlo). Obecně hluboký sníh značně zpomalí tempo a stojí mnoho sil. Za takových podmínek oceníte hůlky dvojnásob.

oprava sněžnic na hřebenu sněžnice opravené provázkem - detail Sněžnice Baston Soft, den po opravě

Bouhužel u sněžnic Baston Soft došlo druhý den přechodu k vypadnutí obou šroubů a matek fixujících vázání a kovové zuby na jedné sněžnici a bylo nutné je improvizovaně opravit. Vázání jsem přidělal provázkem a tak šlo pokračovat v chůzi i když tak jedna ze sněžnic neměla pak už své ideální vlastnosti. Ale šlo to. Druhý den bylo nutné předřený provázek obměnit. Těžko říct, zda šlo o smůlu nebo to může být slabé místo použité technologie u sněžnic Baston, každopádně je dobré s sebou proto vzít vždy několik pasujících šroubů a matek navíc a mít s sebou i vhodné nářadí na opravy. Obecně před výpravou není špatné promyslet, jak by člověk mohl vyspravit potenciální defekty nejdůležitejších komponent, klidně si to i natrénovat doma v klidu a v rozumné míře s sebou vzít materiál na takovéto opravy či rovnou i nějaký ten kritický náhradní díl.


Hůlky

Nepostradatelným doplňkem sněžnic byly hůlky.

Použili jsme běžné trekingové teleskopické hole s velkým zimním talířkem. Lyžařské hole by se jistě také daly použít, ale na rozdíl od teleskopických jsou pro transport neskladné a nelze je nastavit na různou výšku (stoupání, klesání, traverz). Jak už to u teleskopických hůlek bývá, stojí za to čas od času zkontrolovat utažení jednotlivých segmentů, aby nedošlo k uvolnění, vytažení nad maximální hranici a případnémo zlomení nebo ztrátě segmentu hůlky. Především v zimě mohou být na povolování náchylné.

Leki Snowflake Basket - zimní talířek Za zmínku možná stojí i defekt, který se přihodil druhý den na jedné z hůlek Leki. Zimní talířek, přestože byl nový, se zřejmě vlivem náročného terénu (nadměrné ohýbání při častých šikmých traverzech a tvrdšího sněhu) odlomil. Hůlka tak přestala plnit svoji základní funkci. Proto případně zvažte možnost vzít nějaký náhradní. Podobnému terénu by asi více svědčil volný závěs talířku na hůlce (metoda přichycení na starých lyžařských hůlkách), avšak všechny moderní teleskopické hole mají talířky uchyceny napevno. Pravdou však je, že odlomený talířek byl u svého středu děrovaný a tudíž více náchylný k odlomení. Já měl na hůlkách pravděpodobně originální zimní talířky bez středového děrování (Leki Snowflake Basket), které vydržely.


Odkazy